Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém výzkumu.

Text nabízí přehled disertačních prací, které předložily ženy na filozofické a přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity od jejího založení do roku 1939. Podrobněji se věnuje těm disertačním pracím, které tematicky spadaly do tzv. filozofických věd. V dobovém chápání se jednalo o filozofii, psychologii, pedagogiku a sociologii. Hlavním cílem je představit odborný zájem žen v daném místě a časovém období.

V příspěvcích, které jsou zpracovány formou otázek a odpovědí, zaujali autoři často rozdílná, ba protichůdná stanoviska. Nezabývají se etikou pouze jako vědní disciplínou. Pomáhají pochopit morální jevy a procesy dneška nejen jako takové, ale i ve společenských vztazích. Souvisejí proto s politikou, ekonomikou, sociologií, psychologií a pedagogikou. Hovoří však i k otázkám všedního života.

In this paper, I combine an exposition of the historical development of sociology and the philosophy of science from the era of grand theories onwards, with an explication as to why the grand theories have failed. First, I trace some parallels in the history of each of the disciplines. After presenting their chronological development, I scrutinize the metatheoretical findings about the disciplines and examine the main ontological and epistemic reasons why attempts at these general theories or frameworks have not succeeded. (...) Among them are the lack of a universal methodology and of a theoretical core, together with the impossibility of achieving a common objective view. On this basis I conclude that general theories or frameworks are not achievable in principle. As it turns out, however, some contemporary social theorists and philosophers still harbor hopes that they can be successfully formulated, or at the least do not rule out such a possibility. Thus, in closing, I argue that the critical points can also be applied to these latest attempts, as the call for grand theories or frameworks has never ceased and returns regularly with each new generation of social theorists and philosophers of science. (shrink)

Kritický výklad, v němž autor důsledně aplikuje marxistickou metodu. Úvodem sleduje vývoj buržoazní filosofie v období imperialismu. Zejména osvětluje zdroje logického pozitivismu, machismus a novokantovství, konvencionalismus, novodobý empirismus a logickou analýzu. Poté všestranně zkoumá gnoseologii logického pozitivismu Vídeňského kruhu, tj. předmět a metodu filosofie, teorii abstrakce i problém pravdy. V poslední části vyšetřuje poměr logického pozitivismu k určení předmětu matematiky, k některým otázkám fyziky a, ač skrovnější měrou, i k některým problémům společnosti, hlavně k sociologii a revizionismu.

Slavná kniha Elementární formy náboženského života francouzského sociologa Émile Durkheima je jedním z nejdůležitějších příspěvků k sociologii náboženství. Po řadu let byla vychvalována a citována, stejně jako kritizována a zavrhována. Kniha se stala chartou celé řady sociálně vědních badatelů, zejména těch, kteří se zaměřovali na studium společnosti a náboženství. V roce 1966 však vyšel článek amerického antropologa Clifforda Geertze nazvaný „Nábo- ženství jako kulturní systém", v němž autor tvrdil, že Durkheimova teorie náboženství, stejně jako teorie náboženství Sigmunda Freuda, Bronislawa Malinowského (...) a Maxe Webera, by měla být překonána dokonalejší teorií náboženství. Touto dokonalejší teorií měla být Geertzova teorie. Porozuměl však Geertz Durkheimově teorii dostatečně, aby nás to opravňovalo k tvrzení, že Durkheim byl na poli teorie náboženství překonán? (shrink)

Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české (...) sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

Ve stati představíme teorii vektorů rozhodování Miriam Solomonové, která vytváří komplexní rámec pro uchopení nejrůznějších zkreslení, stereotypů, efektů a heuristik doprovázejících činnost vědců. V úvodu se nicméně vrátíme k nauce o idolech Francise Bacona, která je jedním z jejích předobrazů, přestože je dělí bezmála čtyři staletí. Následně zevrubně popíšeme koncepci Solomonové, především typologii vektorů a její aplikace a omezení, které budou dokumentovány na konkrétních příkladech z historie vědy. Rovněž budeme diskutovat o jejím významu pro filozofii i sociologii vědy, například v (...) souvislosti s teorií kontingence, epistemickou neutralitou, koncepcí „neviditelné ruky“, s přihlédnutím k dobovému kontextu i paralelnímu vývoji v dalších disciplínách, jako jsou kognitivní vědy a psychologie. V závěru se pak vrátíme ke srovnání Baconova normativního ideálu a deskriptivní teorie Solomonové a k otázce, zda lze vůbec po staletích vývoje učinit nějaký generalizující úsudek o úloze zkreslení ve vědě. (shrink)

Od poloviny dvacátého století se nejrůznější společenskovědní disciplíny obzvláště důkladně zabývají otázkou subjektu, jeho povahy a vymezitelnosti. Koncept subjektu se ukazuje jako obtížně uchopitelný a celkově problematický. Na pozadí krátkých rozborů textů zvolených ze škály oborů od historie filozofie přes psychoanalýzu a sociologii až po teorii jazyka a filozofii vědy se v našem pojednání snažíme konstruovat mozaiku několika víceméně aktuálních pohledů na subjekt, na jejímž základě pak poukazujeme na vnitřní rozporuplnost samotného procesu, jímž je subjekt konstituován.Since the middle of the (...) twentieth century, the notion of the subject and the possibilities of delineating its nature have been the focus of particular attention within a number of humanities disciplines. The concept of the subject has proved difficult to tackle, and wholly problematic in general. Briefly analysing selected texts by authors involved in various fields of study, ranging from history of philosophy by psychoanalysis and sociology to theory of language and philosophy of science, we endeavour to construct a mosaic of several more or less contemporary views of the subject, on the basis of which we then point to the instability of the process itself by means of which the subject is constituted. (shrink)

Práce se zabývá metodologickou stránkou teorie lidského jednání, která vznikla v rámci Weberovy rozumějící sociologie a byla dále transformována ve fenomenologické sociologii Alfreda Schütze. Analýza se zaměřuje především na to, jakým způsobem se oba myslitelé pokusili vyřešit problém interpretace lidského jednání ze strany (vědeckého) pozorovatele a samotného aktéra. Ukazuje se, že Weber stojí i přes snahu zůstat v kontaktu s psychologickou realitou jednání vždy již na pozici vědeckého pozorovatele. Schütz usiluje o důkladnější založení weberiánského postoje a ukazuje, jakým způsobem stanovisko (...) nezaujatého pozorovatele vystupuje z bezprostředně ("naivně") prožívané reality přirozeného světa. Oba myslitelé diskutují otázku racionality jednání a v závěru dospívají k přesvědčení, že racionalita (chápaná jako logická konzistence a empirická efektivita jednání) není ani tak charakteristikou, která by připadala "reálnému" jednání, ale spíše normou vědeckého popisu a vědeckého postupu. Argumentace je rozvinuta v rámci úvahy o chápání racionality v současné ekonomické teorii a roli introspekce. (shrink)

Ve svém přístupu k intersubjektivitě Schütz odhlíží od radikálně filozofické analýzy toho, jak je druhý (alter ego) konstituován v mém vědomí. Namísto toho bere existenci druhých a jejich subjektivit za zaručenou a zkoumá intersubjektivní vztahy rozumění a jednání mezi jedinci. Přiblížení fenomenologické teorie žitého světa k sociologii Schützovi umožňuje studovat sociální interakci a řád. Článek věnuje pozornost Schützově pohledu na subjektivitu, smysl a struktury relevance. Rozlišuje mezi spoluprožívanou a typizovanou intersubjektivitou, přičemž typizovaná je prezentována jako originální příspěvek k interpretativní sociologii. (...) Díky analýze intersubjektivity Schütz překračuje pozici (metodického) individualismu, která je mu někdy připisována. (shrink)

As philosophers of mind we seem to hold in common no very clear view about the relevance that work in psychology or the neurosciences may or may not have to our own favourite questions—even if we call the subject ‘philosophical psychology’. For example, in the literature we find articles on pain some of which do, some of which don't, rely more or less heavily on, for example, the work of Melzack and Wall; the puzzle cases used so extensively in discussions (...) of personal identity are drawn sometimes from the pleasant exercise of scientific fantasy, at times from surprising reports of scientific fact; and there are those who deny, as well as those who affirm, the importance of the discovery of rapid-eye-movement sleep to the philosophical treatment of dreaming. A general account of the relation between scientific, and philosophical, psychology is long overdue and of the first importance. Here I shall limit myself to just one area where the two seem to connect, discussing one type of neuropsychological research and its relevance to questions in the philosophy of mind and the philosophy of psychology. (shrink)

В книге осуществлен анализ философских исканий и учений, рассматривающих проблему смысла жизни человека, с целью использования заложенных в них принципов в качестве философских оснований формирования нового мировоззрения. Для научных работников.